neděle 8. února 2015

Deníček moderního fotra

...jste mladý, krásný, vtipný, bohatý, života si užívající, bezstarostný, atletické postavy, prosperující, perspektivní, vlivný mladík, jehož velikost penisu je až zarážející a bez falešné skromnosti dech beroucí. Jdete si takhle po svých, všímáte si svého, když tu vaše přítelkyně, manželka, milenka, či v horším případě sestřenice, nebo nedej bože sestra (když se zadaří, tak aspoň nevlastní) načůrá na plastovou tyčinku a je to tu. Budete fotr. To je ale krásný pocit, viďte?



Přečtěte si to!

Buď na BLOGU, nebo jako KNIHU, ale

PŘEČTĚTE SI TO !!!

Ještě pár úryvků:

...novorozenec má vlastně jedinou možnost se bránit, a tou možností je úsměv. Jelikož je to po fyzické stránce malý chcípáček, co by nepřepral ani veverku, brání se potenciálnímu útoku vyšinutého a nevyspalého rodiče úsměvem. Když jsem ve čtyři hodiny ráno už podesáté během dvou hodin vstával k Čeňkovi a sahal po noži s tím, že to ukončím a bude pokoj, počastoval mě Čeněk v sebeobraně úsměvem. Já jsem udělal „jééé“, odložil nůž, opětoval jsem mu ospalý pohled rudýma očima s popraskanými žilkami a s odulým ksichtem jsem si šel zase na deset minu lehnout v blaženém očekávání, že mě ve spánku skolí mrtvice...

...

...prostě a jednoduše Čeněk nočník neovládal. Fundovaný odborník mi mohl vlézt na záda i s jeho radami. Nakonec mě napadlo řešení takřka bezchybné. Čeňkovi přidělám kolem pasu na provázek kus mokrého hadru a nechám ho nahatého tento hadr tahat po zemi za sebou. Když z Čeňka něco vypadne, popřípadě vyteče nějaká tekutina, setře to sám. Bude to fungovat na bázi rolby. A bude pokoj...

...


...taťka sice zařve na cirhózu jater, ale Čeněk bude zdravej jak řípa, když jsem ho toliko zapil. Po chvíli sténání na studené podlaze a provolávání jména Božího, jsem si všimnul v rohu pohozených dárků, které dostal Čeněk od mých kamarádů - kořalů. Slzičku jsem zamáčkl při myšlence, kolik z mých kamarádů pravděpodobně včerejší oslavu nepřežilo a velmi nehbitě jsem se sunul k dárkům. Se zálibou jsem si je prohlížel. Je až s podivem, že se mi je podařilo dopravit domů. Vedle klasických bodýček, nevkusných triček a hraček, které Čeněk buď vdechne a nebo se o ně pořeže (muži neumí kupovat dárky pro mimino, oni to tak mají geneticky (Už pračlověk neuměl koupit pramiminu nic kloudnýho, tak dostalo chobot mamuta a buď se s ním udusilo a nebo přežilo.), jsem mezi dárky objevil i vystřelovací nůž. Marně jsem hledal na rukojeti dětské ornamenty, ale jediné, co jsem našel, byly skvrny od krve na čepeli...


1 komentář:

  1. :-D tak přesně to teď číst nesmím, nebo se ukašlu k bezvědomí :-D Nataša ale vede!

    OdpovědětSmazat